INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současné špička instrumentálního výpravného postrocku YNDI HALDA je dalším trestuhodně opomíjeným subjektem, který bychom měli připomenout v okurkové letní sezóně. A to i v případě, že recenzovaná nahrávka již oslavuje narozeniny dortem se třemi svíčkami. Kapela, která vznikla krátce po miléniu, dokázala na svět dostat zatím pouze jedno plnohodnotné album, nicméně pokud by se už těmto Britům nepovedlo nic dalšího, dá se říci, že se velmi hluboce podepsali na poli instrumentálně postrockových kapel. Jejich jemný scénicky orientovaný rukopis koketuje s ambientem i moderními klasickými autory. „Enjoy Eternal Bliss“ zní místy jako vynikající filmový soundtrack. Vzpomínám si, že se mi při prvním poslechu vybavily scény z Ki-Duk Kimova díla „Jaro, léto, podzim zima… a jaro“. Hudba jakoby přesně naplňovala přídavná jména, kterými lze častovat tento film. Jednoduché, živé, klidné, vzdušné a přece plné životní moudrosti, duchovní meditativní esence, která má sílu drtit a ničit, stejně jako probouzet z věčného spánku mrtvé. Deska „Enjoy Eternal Bliss“ je intimější než MONO a výpravnější než MOGWAI, také se sluší říci, že mnohem jemnější, což lze připočíst na vrub všudypřítomným houslím a mnohým dalším nástrojům, jenž dobarvují specifickou atmosféru tohoto alba. Pokud hledáte svůj vnitřní klid, nelze nalézt mnoho lepších zvukových kulis.
8,5 / 10
Ale ale ale, na tohle sem nějak zapomněl.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.